Většina lidí ji zná jako součást přípravků na akné, ale věděli jste, že se přirozeně vyskytuje v několika léčivých rostlinách a že byla po staletí součástí lidové medicíny?
Vrba a tužebník: starodávní dárci salicylátů
Nejznámějším přírodním zdrojem kyseliny salicylové je vrba bílá (Salix alba).
Její kůra obsahuje salicin, který se v těle přemění právě na kyselinu salicylovou.
Tato znalost se využívala už ve starověké Číně a později ve starověkém Řecku.
Hippokrates doporučoval vrbovou kůru na horečku i bolest.
Další rostlinou je tužebník jilmový (Filipendula ulmaria).
Tato bylina, která roste ve vlhkých lučních porostech, obsahuje salicyláty v podobě metylsalicylátu a salicylaldehydu.
V keltských oblastech byla považována za svatou rostlinu.
Tradiční využití v lidové medicíně
Byliny s obsahem salicylátů se používaly v různých formách:
Odvar z vrbové kůry: na horečku, záněty, revma a bolesti hlavy
Čaj z květů tužebníku: při nachlazení, bolesti kloubů a menstruačních potížích
Tinktury a maceráty: na vnitřní i vnější použití při bolestech a zánětech
Koupele z tužebníku nebo vrby: na revmatické bolesti, zklidnění a detoxikaci
Vrba i tužebník byly dříve součástí domácích bylinkových léčiv a někde i magických rituálů – věřilo se, že "vytahují bolest z těla".
Moderní pohled: potvrzeno vědou
Dnes víme, že kyselina salicylová:
Exfoliuje pleť a pomáhá proti akné
Reguluje maz a stahuje póry
Zmírňuje záněty a působí antibakteriálně
Ulevuje od bolesti při revmatismu a artritidě
Použít ji můžeme nejen v kosmetice, ale i ve formě doplňků stravy nebo bylinkových produktů.
Kdy pomáhají byliny s kyselinou salicylovou
Problém - Doporučený způsob
Horečka, nachlazení - Odvar z vrby, čaj z tužebníku
Bolesti hlavy, svalů - Tinktura nebo koupel z vrby
Revma, artritida - Koupel, čaj, mast s obsahem salicylátů
Akné, mastná pleť - Tonika s BHA, obklad z odvaru
Záněty kloubů - Obklad, tělová mast, čaj z tužebníku
Ačkoli dnes máme k dispozici syntetickou formu salicylátů (např. aspirin), nezapomínejme na původní přírodní cesty.
Vrba a tužebník nejsou jen byliny minulosti – jsou to starodávné léčivky, které bychom měli vrátit do naší léčebné praxe praxe.
Podívejme se na léčivé byliny s obsahem salicylátů podrobněji:
1. Vrba bílá (Salix alba) v lidovém léčitelství
Vrba byla po staletí jedním z nejdůležitějších léčivých stromů v Evropě i Asii. Už starověcí Řekové a Egypťané používali odvar z její kůry na snížení horečky, bolesti kloubů i záněty.
Hippokrates dokonce doporučoval žvýkat vrbovou kůru při bolestech hlavy a horečce.
Lidové použití:
Odvary z kůry: Nejčastější forma užití. Podával se při revmatismu, bolestech svalů, neuralgiích a horečkách.
Obklady z odvaru: Lokálně na otoky, pohmožděniny a záněty kloubů.
Žvýkání čerstvé kůry: Přímo na bolest zubů nebo migrény.
Vrba byla ve staročeských herbářích označována jako „lékařský strom“ a používala se podobně jako dnešní aspirin.
2. Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)
Známý také jako „přírodní aspirin“ – i když místo kyseliny salicylové obsahuje salicylaldehyd a metylsalicylát, které mají podobné účinky.
Tužebník byl důležitou bylinou v keltské a germánské tradici.
Tradiční použití:
Čaje z květů a natě: Na horečku, záněty močových cest, revmatismus a nachlazení.
Koupele: Zklidňovaly revmatické bolesti, bolesti zad, ztuhlost svalů.
Tinktura: Užívala se proti bolestem hlavy a při chřipce.
Tužebník byl také součástí magických směsí – jeho vůně údajně zaháněla melancholii a očišťovala domov.
3. Další přírodní zdroje salicylátů v tradičním léčitelství
Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum)
Používala se u mužů k podpoře zdraví prostaty, ale obsahuje také salicyláty, takže působí protizánětlivě a analgeticky.
Topol černý (Populus nigra) – pupeny
V tradiční medicíně se z nich vyráběla mast nebo tinktura – na revma, bolesti zad, svalové záněty.
Přirozeně obsahují salicin a flavonoidy, které podporují hlavní účinek.
Žádné komentáře:
Okomentovat