(Archangelica officinalis)
Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)
Botanický název Archangelica je odvozen z latinského archangelus = archanděl.
Účinné látky: Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.
Angelica zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném pásmu severní polokoule.
Andělika lékařská je dvouletá až čtyřletá, 90 až 250 cm vysoká bylina. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete. Její oddenek je 5 až 30 cm dlouhý, řepovitý, s bělavou nebo nažloutlou šťávou, kořeny sahají až do hloubky 1 m. Lodyha je přímá, v horní polovině větvená, oblá, obvykle jemně rýhovaná, zelená nebo nachová, dutá. Přízemních listů je 2 až 5, s růstem rostliny postupně odumírají. Lodyžní listy jsou střídavé. Květy jsou uspořádány v okolících. Květy jsou 5-tičetné. Plodem je elipsoidní dvounažka. Kvete od června do srpna.
Obvykle
jí najdeme na: březích řek, ve vlhkých příkopech, vlhkých loukách, na
půdách vlhkých či často zaplavovaných, humózních a výživných. Má ráda
světlé stanoviště s vyšší hladinou spodní vody. Andělika dobře snáší
znečištěné a zasolené vody, proto se jí daří i na mořském pobřeží.
U
nás roste zejména ve vyšších polohách (až do nadmořských výšek téměř
1300 m), ale také se šíří podél některých řek (Labe, Vltava). Celkově
roste v pásu od Polska na západě, přes Karpaty a severní část Ruska až
po řeku Irtyš na východě, a dále se vyskytuje v horách Skandinávie, na
Islandu a v Grónsku. V Čechách je andělika pěstována jako léčivá
rostlina minimálně již od 16. století. Nejprve byla zřejmě pěstována v
klášterních zahradách, později se rozšířila i mezi venkovský lid.
Vyžaduje hlubokou, lehčí, humózní a dostatečně vlhkou půdu. Její semena,
která poměrně brzy ztrácí klíčivost, se sejí co nejdříve po sklizni
(měla by přejít mrazem). Semena se nezahrnují do půdy, neboť jim
prospívá světlo. Oddenek a kořen se sklízí na podzim prvního roku nebo
na jaře roku dalšího.
Léčitelství:
Sbírá se oddenek s kořeny , někdy i plody nebo listy. Všechny tyto
části mají ostře kořennou vůni a hořkou chuť. Oddenek s kořeny se kope
na jaře nebo na podzim, po té se suší nebo se zpracovává čerstvý. Listy
se trhají v květnu nebo červnu, plody od června do srpna.
Andělika lékařská obsahuje silice (v kořenu a oddenku do 1 %, v plodech i 2x více) se zhruba 60 složkami , mezi hlavní patří terpen felandren a dále tanin, flavonoidy, kyselinu angelikovou, valerovou, jablečnou aj., pektin, hořčiny (sesquiterpeny), cukry, pryskyřice, vosk, kumariny a dalších zhruba 40 účinných látek. Kořen a oddenek dále obsahuje významné množství kobaltu, hořčíku a řadu vitaminů.
Andělika
reguluje činnost žláz s vnitřní sekrecí, tlumí menstruační bolesti a
příznaky migrény včetně závratí, usnadňuje odkašlávání, zpevňuje cévy,
chrání sliznice dýchacích cest, stimuluje srdeční činnost, působí
protikřečově v trávícím ústrojí, zmírňuje nadýmání provázené onemocněním
slinivky břišní, napomáhá redukovat kvasné a hnilobné procesy při
dyspepsii, zklidňuje příznaky střevní neurózy, působí protirevmaticky,
zmírňuje vliv stresu na tělesné funkce a bývá užívána i jako účinný
životabudič.
Sušenou bylinu můžete zakoupit zde:
Užívá se formě nálevu, prášku nebo vinného macerátu. Prášek se podává 2x až 4x denně v množství "na špičku kulatého nože", nálev rovněž 2x až 4x denně po jednom šálku a angelikové víno zhruba v množství 60 ml 2x až 3x denně. V některých případech se aplikuje i ve formě balzámu nebo koupele, kde především ovlivňuje revmatické potíže, bolesti svalů, ochrnutí - působí sedativně.
Andělika je vhodná při úpadku tělesných sil, ale můžeme ji použít i v prevenci proti nepříznivím následkům dlouhotrvajících stresů. V těchto případech se zcela vyjímečně osvědčila forma bylinného balzámu a také koupele. Zevně je možno nálevy použít také na svrab, svědivost, rány a revmatismus. Při zánětech jsou vhodné listy jako obklady. Rozdrcené listy údajně pomáhají zmírnit cestovní nevolnost, osvěžíme-li jimi vzduch v autě.
Nálev se připravuje ze 2 čajových lžiček rozkrájeného kořene, který se nechá macerovat 10 hodin v 1 l studené vody a po té se krátce povaří.
Sušený kořen naložený v pálence podporuje činnost jater a krevní oběh. K přípravě se použije 40 g kořene na 1 l pálenky, lék je připraven zhruba po 8 dnech macerace. Pije se po malých štamprdličkách vždy před jídlem.
UPOZORNĚNÍ: Andělika patří mezi poměrně silně působící drogy, při vysokém předávkování jejími silicemi může dojít k ochromení centrálního nervového systému. U citlivých jedinců mohou rovněž v rostlině přítomné kumariny vyvolat fotodermatózu (kožní problémy vyvolané světlem), šťáva z rostliny může být přičinou kožní vyrážky (rovněž u citlivých jedinců). Zcela kontraidikována je andělika při zánětech ledvin a vředech žaludku, dvanáctníku či střev. S opatrností by měla být užívána v době těhotenství a kojení.
Zpracování: Jako koření se nejčastěji používají zralá semena nebo oddenek, z něhož vyrůstají až 30 cm dlouhé vedlejší kořeny. Oddenek s kořeny se suší pomalu při teplotě nepřesahující 35 až 40 °C. Při zpracování kořene je nutná opatrnost, protože citlivým lidem vyvolává Andělika na rukou puchýře, a to zvláště při práci na slunci. Rostlina velmi zvyšuje fotosenzibilitu a může způsobovat fotodermatózy.
Dávkování: Odvar: Půl čajové lžičky řezaného kořene do 1 sklenice studené vody. Pozvolna uveďte do varu a nechte několik minut vyluhovat. Denně 1 - 2 šálky.
Kořen této mimořádné byliny můžete koupit řezaný nebo mletý v Eshopu Ex herbis: www.exherbis.cz
Koupel: Použije se 200 g kořene.
Kulinářské a další použití:
Andělikové silice se přidávají do likérů (džin, vermut), k aromatizování rybých konzerv a používají se i při výrobě kosmetiky.
Plody lze využít jako koření (zejména k masu) nebo k "ovonění" pečiva.
Oslazené syrové nebo vařené kořeny zbavené tvrdé slupky lze jíst jako zeleninu, listy je možné upravit jako špenát.
Mladé, ještě křehké stonky se mohou míchat do salátů, polévek apod.
Nerozvinutá poupata se jí buď syrová nebo opečená či kandovaná nebo vařená ve slané vodě.
Květy se přidávají do octu, kterémů předávají svéráznou chuť.
Duté listové řapíky se kandují a posléze plní marcipánem nebo mandlovým krémem.
Trocha rozsekaných mladých lodyh nebo listů dodá rozmanitým pokrmům (polévkám, dezertům atd.) výrazné aroma.
Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.
Anděliku rády napadají mšice,které jí dokáží úplně zničit, a proto je třeba používat vhodný přírodní postřik např. odvar z kopretiny starčkolisté nebo tabáku.
Anděliková zavařenina
Mladé lodyhy ( v květnu – červnu) se rozloupou na tenké proužky dlouhé zhruba jako prst. Kousky se několik minut povaří, až změknou. Zcedí se a vloží se do horkého zpěněného cukru a asi desetkrát se nechají přejít varem. Nakonec se naplní do sklenic a užívají jako běžná zavařenina z ovoce.
Kandovaná andělika:
50 g stonků a řapíků anděliky
50 g cukru a cukr na obalení
Stonky a řapíky anděliky nakrájíme na kousky. Povaříme je, až budou křehké. Necháme okapat, oloupeme, vložíme do misky a zasypeme cukrem a dáme na dva dny do chladu uležet. Do mělkého hrnce či na pánev vysypeme anděliku s cukrem a zalijeme 3 dcl vody. Vaříme na mírném plameni, dokud se tekutina neodpaří. Nakonec kousky anděliky obalíme v cukru, položíme na pečící papír a necháme uschnout. Skladujeme je v suchu, v dobře těsnící nádobě.
Andělikové víno:
5 lžic nasekaného kořena zalijeme 1 litrem červeného vína a necháme při pokojové teplotě asi 2 - 3 týdny louhovat, občas protřepeme. Přecedíme, necháme usadit a pozorně slijeme nebo stáhneme hadičkou. Pijeme třikrát denně naločno po malém kalíšku.
Závěrem:
Užívání anděliky, pokud nedojde k záměně či kontaminaci drogy, bývá označováno za poměrně bezpečné, přesto by se jí měli kvůli obsahu psoralenů vyvolávajících fotosenzitivitu vyhnout lidé se zvýšenou citlivostí pokožky na světlo. Některé látky obsažené v andělice podle lékařských poznatků mají protinádorové účinky, jiné však podle dalších publikovaných výzkumů mohou naopak růst některých nádorů podporovat, a tak do doby, než se vědci shodnou na jednotném názoru a provedou podrobnější výzkum, není její užívání pro pacienty s nádory bez odborných konzultací vhodné. Čínská příbuzná evropské anděliky lékařské, zvaná dang qui, je v tradiční čínské medicíně používaná jako výborný prostředek při klimakterických potížích. I evropská andělika byla ve středověku někdy používána jako bylina vyvolávající potrat, a tak by rozhodně těhotné ženy měly po dobu gravidity anděliku lékařskou ze svého jídelníčku raději vynechat. Stejně tak se nedoporučuje pacientům s cukrovkou, protože může zvýšit hladinu cukru v krvi.
Skutečně Angelica archangelica ke svému jménu přišla pravděpodobně proto, neboť každoročně kvete o svátku archanděla Michaela 8. května podle starého juliánského kalendáře. Tato rostlina byla skutečně používána v evropském lidovém léčitelství již ve starověku a lidé ji přisuzovali magickou moc. Amulety na krk měly bránit proti nemocem a uřknutí, a bylinářky nikdy neopomněly mít ve spíži snítku sušené anděliky, která jim mohla poskytnout i zvláštní formu ochrany. Věřilo se totiž, že andělika je jedinou rostlinou, kterou nepoužívají čarodějnice, a tak léčitelkám v dobách inkvizičních honů mohla posloužit i jako vhodné alibi a zachránit tím život.
S andělským původem léčivé byliny je spjata i další legenda, dochovaná především v anglosaském světě. Během epidemie dýmějového moru někdy v roce 1665 měl jistého mnicha ve spánku navštívit anděl a zjevit mu rostlinu, která bude účinná proti moru. Tou rostlinou byla samozřejmě andělika a v Anglii dokonce na jejím základě vyvinuli lék nazývaný "Jedinečný recept Jeho Veličenstva Krále proti moru". Nakolik byl lektvar ze 17. století účinný sice nevíme, ale jisté je, že anděliku jako „úžasný lék proti moru“ doporučoval již o více než dvě stě let před tímto andělem věhlasný lékař a alchymista Paracelsus (1493-1541) během morové epidemie roku 1510 v italském Miláně.
Paracelsiánská teorie signatur předurčila účel používání anděliky lékařské v novověké přírodní medicíně také pro léčení nachlazení a onemocnění horních cest dýchacích. Duté stonky rostliny totiž paracelsiánským lékařům připomínaly průdušky, a tak bylo jejich užívání při léčení těchto chorob (včetně plicní tuberkulózy) nasnadě. Zajímavostí je, že účinnost látek obsažených v andělice na některá onemocnění dýchacího ústrojí, potvrzují i moderní vědecké výzkumy.
.....a magie..........
Andělika se považovala za silnou očisťující bylinu, která působí jako energie slunce a očisťující síla ohně. Proto sloužila k očištění osob, osobních i posvátných prostorů. Přidávala se do očistných koupelí pro odstranění jakékolo negativity, a k posílení nebo ozdravení ducha. Pálení listů anděliky mělo očistit auru. K vyhnání zlé atmosféry se celý dům i s okny omýval vodou připravenou z andělikového nálevu. Doporučovala se rovněž pravidelná očista svatyně vodou s přídavkem anděliky, nebo pálení jejich listů popř. andělikového kadidla po každém rituálním obřadu.
Andělika se dlouho považovala za bylinu ochrany. Výluh v oleji nebo bylinný nálev měl sloužit k izolaci dveří a oken proti negativním vlivům; podobně také kadidlo. Sušené kořeny se nosily jako ochranný amulet.
Andělika hrála významnou úlohu i při léčebných a ozdravných rituálech. Koupel obsahující nálev z anděliky uklidní, posílí a pomáhá tak nemocnému čelit jakémukoli nevhodném chování. Modré svíčky, zapalované pro zvýšení účinnosti léčení, se potíraly andělikovým olejem. Sušené listy se při léčebném rituálu přidávaly ke kadidlu.
V magickém kruhu měla andělika usnadnit vzývání jižního směru a živlu ohně, čtvrti letního slunovratu, keltského svátku Coamhain. Při této příležitosti se používala k vykuřování - přidávala se do kadidla při obřadu obětování, nebo se házela do ohně.
Svatyně byly také ověšeny věncovím a jinými ozdobami z anděliky.
Ti, kdo se snažili rozvinout svou magickou vůli, používali andělikový čaj nebo nálev k tomu, aby pronikli do vlastního vědomí i podvědomí a poznali sebe sama i božský záměr své magie. Andělika pro ně tudíž byla rostlinou inspirace, zprostředkující vzkaz vyšších sil lidskému vědomí. Šamani se naproti tomu snažili zvýšit svou schopnost dohlédnout do jiných sfér spíše kouřením listů anděliky.
Pro magické účely se měla andělika sázet při ubývajícím měsíci.
Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)
Botanický název Archangelica je odvozen z latinského archangelus = archanděl.
Účinné látky: Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.Angelica zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném pásmu severní polokoule.
Andělika lékařská je dvouletá až čtyřletá, 90 až 250 cm vysoká bylina. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete. Její oddenek je 5 až 30 cm dlouhý, řepovitý, s bělavou nebo nažloutlou šťávou, kořeny sahají až do hloubky 1 m. Lodyha je přímá, v horní polovině větvená, oblá, obvykle jemně rýhovaná, zelená nebo nachová, dutá. Přízemních listů je 2 až 5, s růstem rostliny postupně odumírají. Lodyžní listy jsou střídavé. Květy jsou uspořádány v okolících. Květy jsou 5-tičetné. Plodem je elipsoidní dvounažka. Kvete od června do srpna.
U
nás roste zejména ve vyšších polohách (až do nadmořských výšek téměř
1300 m), ale také se šíří podél některých řek (Labe, Vltava). Celkově
roste v pásu od Polska na západě, přes Karpaty a severní část Ruska až
po řeku Irtyš na východě, a dále se vyskytuje v horách Skandinávie, na
Islandu a v Grónsku. V Čechách je andělika pěstována jako léčivá
rostlina minimálně již od 16. století. Nejprve byla zřejmě pěstována v
klášterních zahradách, později se rozšířila i mezi venkovský lid.
Vyžaduje hlubokou, lehčí, humózní a dostatečně vlhkou půdu. Její semena,
která poměrně brzy ztrácí klíčivost, se sejí co nejdříve po sklizni
(měla by přejít mrazem). Semena se nezahrnují do půdy, neboť jim
prospívá světlo. Oddenek a kořen se sklízí na podzim prvního roku nebo
na jaře roku dalšího. Andělika lékařská obsahuje silice (v kořenu a oddenku do 1 %, v plodech i 2x více) se zhruba 60 složkami , mezi hlavní patří terpen felandren a dále tanin, flavonoidy, kyselinu angelikovou, valerovou, jablečnou aj., pektin, hořčiny (sesquiterpeny), cukry, pryskyřice, vosk, kumariny a dalších zhruba 40 účinných látek. Kořen a oddenek dále obsahuje významné množství kobaltu, hořčíku a řadu vitaminů.
Andělika
reguluje činnost žláz s vnitřní sekrecí, tlumí menstruační bolesti a
příznaky migrény včetně závratí, usnadňuje odkašlávání, zpevňuje cévy,
chrání sliznice dýchacích cest, stimuluje srdeční činnost, působí
protikřečově v trávícím ústrojí, zmírňuje nadýmání provázené onemocněním
slinivky břišní, napomáhá redukovat kvasné a hnilobné procesy při
dyspepsii, zklidňuje příznaky střevní neurózy, působí protirevmaticky,
zmírňuje vliv stresu na tělesné funkce a bývá užívána i jako účinný
životabudič.Sušenou bylinu můžete zakoupit zde:
Užívá se formě nálevu, prášku nebo vinného macerátu. Prášek se podává 2x až 4x denně v množství "na špičku kulatého nože", nálev rovněž 2x až 4x denně po jednom šálku a angelikové víno zhruba v množství 60 ml 2x až 3x denně. V některých případech se aplikuje i ve formě balzámu nebo koupele, kde především ovlivňuje revmatické potíže, bolesti svalů, ochrnutí - působí sedativně.
Andělika je vhodná při úpadku tělesných sil, ale můžeme ji použít i v prevenci proti nepříznivím následkům dlouhotrvajících stresů. V těchto případech se zcela vyjímečně osvědčila forma bylinného balzámu a také koupele. Zevně je možno nálevy použít také na svrab, svědivost, rány a revmatismus. Při zánětech jsou vhodné listy jako obklady. Rozdrcené listy údajně pomáhají zmírnit cestovní nevolnost, osvěžíme-li jimi vzduch v autě.
Nálev se připravuje ze 2 čajových lžiček rozkrájeného kořene, který se nechá macerovat 10 hodin v 1 l studené vody a po té se krátce povaří.
Sušený kořen naložený v pálence podporuje činnost jater a krevní oběh. K přípravě se použije 40 g kořene na 1 l pálenky, lék je připraven zhruba po 8 dnech macerace. Pije se po malých štamprdličkách vždy před jídlem.
UPOZORNĚNÍ: Andělika patří mezi poměrně silně působící drogy, při vysokém předávkování jejími silicemi může dojít k ochromení centrálního nervového systému. U citlivých jedinců mohou rovněž v rostlině přítomné kumariny vyvolat fotodermatózu (kožní problémy vyvolané světlem), šťáva z rostliny může být přičinou kožní vyrážky (rovněž u citlivých jedinců). Zcela kontraidikována je andělika při zánětech ledvin a vředech žaludku, dvanáctníku či střev. S opatrností by měla být užívána v době těhotenství a kojení.
Zpracování: Jako koření se nejčastěji používají zralá semena nebo oddenek, z něhož vyrůstají až 30 cm dlouhé vedlejší kořeny. Oddenek s kořeny se suší pomalu při teplotě nepřesahující 35 až 40 °C. Při zpracování kořene je nutná opatrnost, protože citlivým lidem vyvolává Andělika na rukou puchýře, a to zvláště při práci na slunci. Rostlina velmi zvyšuje fotosenzibilitu a může způsobovat fotodermatózy.
Dávkování: Odvar: Půl čajové lžičky řezaného kořene do 1 sklenice studené vody. Pozvolna uveďte do varu a nechte několik minut vyluhovat. Denně 1 - 2 šálky.
Kořen této mimořádné byliny můžete koupit řezaný nebo mletý v Eshopu Ex herbis: www.exherbis.cz
Koupel: Použije se 200 g kořene.
Kulinářské a další použití:
Andělikové silice se přidávají do likérů (džin, vermut), k aromatizování rybých konzerv a používají se i při výrobě kosmetiky.
Plody lze využít jako koření (zejména k masu) nebo k "ovonění" pečiva.
Oslazené syrové nebo vařené kořeny zbavené tvrdé slupky lze jíst jako zeleninu, listy je možné upravit jako špenát.
Mladé, ještě křehké stonky se mohou míchat do salátů, polévek apod.
Nerozvinutá poupata se jí buď syrová nebo opečená či kandovaná nebo vařená ve slané vodě.
Květy se přidávají do octu, kterémů předávají svéráznou chuť.
Duté listové řapíky se kandují a posléze plní marcipánem nebo mandlovým krémem.
Trocha rozsekaných mladých lodyh nebo listů dodá rozmanitým pokrmům (polévkám, dezertům atd.) výrazné aroma.
Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.
Anděliku rády napadají mšice,které jí dokáží úplně zničit, a proto je třeba používat vhodný přírodní postřik např. odvar z kopretiny starčkolisté nebo tabáku.
Anděliková zavařenina
Mladé lodyhy ( v květnu – červnu) se rozloupou na tenké proužky dlouhé zhruba jako prst. Kousky se několik minut povaří, až změknou. Zcedí se a vloží se do horkého zpěněného cukru a asi desetkrát se nechají přejít varem. Nakonec se naplní do sklenic a užívají jako běžná zavařenina z ovoce.
Kandovaná andělika:
50 g stonků a řapíků anděliky
50 g cukru a cukr na obalení
Stonky a řapíky anděliky nakrájíme na kousky. Povaříme je, až budou křehké. Necháme okapat, oloupeme, vložíme do misky a zasypeme cukrem a dáme na dva dny do chladu uležet. Do mělkého hrnce či na pánev vysypeme anděliku s cukrem a zalijeme 3 dcl vody. Vaříme na mírném plameni, dokud se tekutina neodpaří. Nakonec kousky anděliky obalíme v cukru, položíme na pečící papír a necháme uschnout. Skladujeme je v suchu, v dobře těsnící nádobě.
Andělikové víno:
5 lžic nasekaného kořena zalijeme 1 litrem červeného vína a necháme při pokojové teplotě asi 2 - 3 týdny louhovat, občas protřepeme. Přecedíme, necháme usadit a pozorně slijeme nebo stáhneme hadičkou. Pijeme třikrát denně naločno po malém kalíšku.
Závěrem:
Užívání anděliky, pokud nedojde k záměně či kontaminaci drogy, bývá označováno za poměrně bezpečné, přesto by se jí měli kvůli obsahu psoralenů vyvolávajících fotosenzitivitu vyhnout lidé se zvýšenou citlivostí pokožky na světlo. Některé látky obsažené v andělice podle lékařských poznatků mají protinádorové účinky, jiné však podle dalších publikovaných výzkumů mohou naopak růst některých nádorů podporovat, a tak do doby, než se vědci shodnou na jednotném názoru a provedou podrobnější výzkum, není její užívání pro pacienty s nádory bez odborných konzultací vhodné. Čínská příbuzná evropské anděliky lékařské, zvaná dang qui, je v tradiční čínské medicíně používaná jako výborný prostředek při klimakterických potížích. I evropská andělika byla ve středověku někdy používána jako bylina vyvolávající potrat, a tak by rozhodně těhotné ženy měly po dobu gravidity anděliku lékařskou ze svého jídelníčku raději vynechat. Stejně tak se nedoporučuje pacientům s cukrovkou, protože může zvýšit hladinu cukru v krvi.
Trochu čarodějnictví , legend...............…..
Podle pradávných legend tuto rostlinu obdařili zázračnou silou andělé a lidstvu ji představil sám archanděl Michael.Skutečně Angelica archangelica ke svému jménu přišla pravděpodobně proto, neboť každoročně kvete o svátku archanděla Michaela 8. května podle starého juliánského kalendáře. Tato rostlina byla skutečně používána v evropském lidovém léčitelství již ve starověku a lidé ji přisuzovali magickou moc. Amulety na krk měly bránit proti nemocem a uřknutí, a bylinářky nikdy neopomněly mít ve spíži snítku sušené anděliky, která jim mohla poskytnout i zvláštní formu ochrany. Věřilo se totiž, že andělika je jedinou rostlinou, kterou nepoužívají čarodějnice, a tak léčitelkám v dobách inkvizičních honů mohla posloužit i jako vhodné alibi a zachránit tím život.
S andělským původem léčivé byliny je spjata i další legenda, dochovaná především v anglosaském světě. Během epidemie dýmějového moru někdy v roce 1665 měl jistého mnicha ve spánku navštívit anděl a zjevit mu rostlinu, která bude účinná proti moru. Tou rostlinou byla samozřejmě andělika a v Anglii dokonce na jejím základě vyvinuli lék nazývaný "Jedinečný recept Jeho Veličenstva Krále proti moru". Nakolik byl lektvar ze 17. století účinný sice nevíme, ale jisté je, že anděliku jako „úžasný lék proti moru“ doporučoval již o více než dvě stě let před tímto andělem věhlasný lékař a alchymista Paracelsus (1493-1541) během morové epidemie roku 1510 v italském Miláně.
Paracelsiánská teorie signatur předurčila účel používání anděliky lékařské v novověké přírodní medicíně také pro léčení nachlazení a onemocnění horních cest dýchacích. Duté stonky rostliny totiž paracelsiánským lékařům připomínaly průdušky, a tak bylo jejich užívání při léčení těchto chorob (včetně plicní tuberkulózy) nasnadě. Zajímavostí je, že účinnost látek obsažených v andělice na některá onemocnění dýchacího ústrojí, potvrzují i moderní vědecké výzkumy.
.....a magie..........
Andělika se považovala za silnou očisťující bylinu, která působí jako energie slunce a očisťující síla ohně. Proto sloužila k očištění osob, osobních i posvátných prostorů. Přidávala se do očistných koupelí pro odstranění jakékolo negativity, a k posílení nebo ozdravení ducha. Pálení listů anděliky mělo očistit auru. K vyhnání zlé atmosféry se celý dům i s okny omýval vodou připravenou z andělikového nálevu. Doporučovala se rovněž pravidelná očista svatyně vodou s přídavkem anděliky, nebo pálení jejich listů popř. andělikového kadidla po každém rituálním obřadu.
Andělika se dlouho považovala za bylinu ochrany. Výluh v oleji nebo bylinný nálev měl sloužit k izolaci dveří a oken proti negativním vlivům; podobně také kadidlo. Sušené kořeny se nosily jako ochranný amulet.
Andělika hrála významnou úlohu i při léčebných a ozdravných rituálech. Koupel obsahující nálev z anděliky uklidní, posílí a pomáhá tak nemocnému čelit jakémukoli nevhodném chování. Modré svíčky, zapalované pro zvýšení účinnosti léčení, se potíraly andělikovým olejem. Sušené listy se při léčebném rituálu přidávaly ke kadidlu.
V magickém kruhu měla andělika usnadnit vzývání jižního směru a živlu ohně, čtvrti letního slunovratu, keltského svátku Coamhain. Při této příležitosti se používala k vykuřování - přidávala se do kadidla při obřadu obětování, nebo se házela do ohně.
Svatyně byly také ověšeny věncovím a jinými ozdobami z anděliky.
Ti, kdo se snažili rozvinout svou magickou vůli, používali andělikový čaj nebo nálev k tomu, aby pronikli do vlastního vědomí i podvědomí a poznali sebe sama i božský záměr své magie. Andělika pro ně tudíž byla rostlinou inspirace, zprostředkující vzkaz vyšších sil lidskému vědomí. Šamani se naproti tomu snažili zvýšit svou schopnost dohlédnout do jiných sfér spíše kouřením listů anděliky.
Pro magické účely se měla andělika sázet při ubývajícím měsíci.
Žádné komentáře:
Okomentovat