Hledání:

Anýz - Bedrník anýz | exherbis.cz

Anýz - Bedrník anýz | exherbis.cz (Pimpinella anisum)
Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
Používaná část: Plod (Anisi fructus), silice (Anisi aetheroleum)

Významné obsahové látky: Silice (až 14 %) obsahující hlavně anetol, kumariny a flavonoidy. éterické oleje, metylchavicol, anisaldehyd .
Bedrník anýz je jednoletá rostlina pocházející ze Středozemí a Malé Asie.
Známý také jako bedrník anýz, nebo jen anýz. Původní domovinou anýzu je pravděpodobně Asie. Do Evropy se dostal pravděpodobně díky starým Římanům, když se našli jeho zbytky i v Koloseu. Ve středověku anýz platil za afrodisiakum. Používal se proti horečce, bolestem břicha a nachlazení. Všimli si i jeho osvěžujících účinků na dech.
Dnes se pěstuje na Balkáně, Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, ve středomořských státech. Je koření i lék používaný už ve starověku. Pěstuje se i v Česku, v teplejších oblastech.
      
Anýz je jednoletá bylinka dorůstající výšky mezi 30 – 60 cm. Lístky na stonku jsou směrem vzhůru dělené, vyjma přízemních. Kvete od července do srpna. Květy mají tvar okolí a kvetou bílou barvou. Plodem je dvounažka. Sklízíme čerstvé listy v průběhu léta. Další fáze sběru nastává v okamžiku tvorby prvních semen (poznáme podle toho, že hnědne okolík – květenství). Seříznutý anýz svážeme do malých svazků a sušíme zavěšené stonky vzhůru nohama. Umístíme pod něj papír, nebo látku, abychom zachytili vypadávající semínka, které využijeme pro přípravu čaje, jako koření a také pro další výsev.
          
Pěstování :Vyséváme v únoru až březnu do květináče za okno, kde se mu také skvěle daří i po zbytek roku. Klíčí zvolna až 28 dní. V dubnu můžeme vysévat do volné půdy. Ke klíčení vyžaduje tmu, semínka proto zahrneme zeminou. Vybíráme slunné, chráněné stanoviště s vápenitou, propustnou zeminou. K plnému dozrání anýz potřebuje dostatek tepla a sucha, v naší zeměpisné šířce se obecně daří spíše drobno plodivým odrůdám.
Léčitelství: Obě používané části – silice a plod jsou používány jako prostředky usnadňující vykašlávání, uvolňující křeče, ulevující při nadýmání a plynatosti a působící proti střevním parazitům. Tradičně jsou proto užívány při průduškovém kataru, dávivém kašli, kolikovitém nadýmání. Místně při vších a svrabu. Doporučují se při zánětu průdušek a průdušnice s přetrvávajícím kašlem a preventivně se užívají při podávání projímadel k předcházení bolestivých kolik. Dezinfekční a antibakteriální účinek anýzu je dobrou prevencí infekčních chorob trávicí soustavy. Může se užívat dokonce i při otravách jídlem, nebo při průjmových onemocněních.  Bylo potvrzeno zvýšené vylučování mateřského mléka po konzumaci přípravků s obsahem anýzové silice. Zralý anýz aromaticky voní a má kořenitou nasládlou chuť. Vůni dodává silice, ve které je hlavní složkou anetol. V léčebném využití se využívá hlavně nálev, méně již čistá silice, v případech předávkování silicí může dojít k otoku mozku a plic. Žvýkání semen anýzu zabraňuje páchnutí z úst. V trávícím traktu působí spasmolyticky. Jeho použití je vhodné i v pediatrii. Anýz je také mírným afrodisiakem. Anýz se vhodně kombinuje zejména s fenyklem, puškvorcem , andělikou , podbělem, proskurníkem, lékořicí, jitrocelem, šalvějí, petrklíčem, rdesnem ptačím (truskavec), diviznou, dobromyslí, tymiánem a majoránkou, vždy podle požadovaného účinku. Ve správně stanovených dávkách je tato droga zcela bezpečná a je vhodná i pro děti. 
Sušený plod můžete zakoupit zde:
 
Anýzový čaj je výborným prostředkem na zlepšení trávení. 1 kávovou lžičku přelijeme 150 ml horké vody a 10 – 15 minut necháme vylouhovat, poté zcedíme. Při zácpě se doporučuje pít ráno a večer šálek tohoto čaje po malých doušcích. Při žaludečním a střevním kataru 2 až 3 polévkové lžíce několikrát za den.
Anýzový vinný obklad se velice osvědčuje na potíže s Achillovými šlachami. Při jejích zanícení je vhodný chladný a naopak při jejich namožení (oslabení) teplý obklad. Přikládá se zpravidla na noc, ale může zůstat přiložen i přes den.

Kontraindikace :Při zvýšené citlivosti k rostlinným produktům (alergické reakce).

Nežádoucí účinky : Po kontaktu silice s pokožkou mohou vznikat alergické záněty, které jsou někdy vyprovokovány nebo zesíleny působením světla (slunečního záření). Konzumace nad 1 ml silice může způsobit nevolnost, zvracení , otok mozku nebo plic. Nicméně běžné dávkování a denní příjem silice (je zastoupena v řadě zeleninových druhů) nevykazují nežádoucí účinky.

Interakce :Vysoké dávky mohou narušit léčbu léky snižující krevní srážlivost a hormonální léčbu pohlavními hormony včetně hormonální antikoncepce.

Dávkování: Sušené plody v dávce 0.5-1.0 g nebo z nich připravený nálev třikrát denně.
 
V kuchyni nalezne uplatnění, jako koření ke sladkým i pikantním pokrmům. Čerstvé lístky anýzu přidáváme k do salátů, omáček a nákypů. Sušená semena se přidávají do pečiva. Používá se na ochucení likérů, jako je pastis a raki. Dává se do pečiva, do chleba, při nakládání červené řepy, červeného zelí. Hodí se i do jablečného a hruškového kompotu. Špetka anýzu je vhodná k žampionům, k rybám. Je součástí mnoha kořenitých směsí. V indické a čínské kuchyni je častý v masitých pokrmech. Vyrábějí se z něj likéry, je součástí léčivých čajů při nadýmání a odstraňuje z pokrmů nepříjemné pachy a aromatizuje je.
 
Zajímavosti
Anýz a jeho účinky byly známy už v antice, dlouho před narozením Krista. Už tehdy oceňovali nejen jeho kořennou vůni a lékořicovou příchuť, ale znali i jeho hlavní léčivé vlastnosti. Například Řekové, včetně Hippokrata, jej používali proti kašli. V Malé Asii a v Římě se užíval hlavně pro "oslazení dechu" a jako afrodisiakum, samozřejmě kromě několika léčivých aplikací, prakticky stejných jako dnes.
V 16. století objevili Evropané, že anýz je neodolatelnou pochoutkou pro myši, a tak začali olej ze semen anýzu používat také pro trávení myší. Později se anýzový olej používal i pro trávení holubů.
Používal se také v Číně a Indii. Význam měl při dehydrataci, při astmatu a nejrůznějších onemocněních dýchacích cest, při všech otravách, při nejrůznějších obtížích souvisejících s trávením, při bolestech, jako projímadlo a v řadě dalších indikací.
Ve středověku byl bedrník považován za účinný lék proti moru a též že uvolňuje darebné větry a zbavuje merzutosti.
Zpívá se o něm v lidové písni Babí rada: „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít – tak to bába povídala, když do lesa chodívala na ten bedrník.“

Anýz a magie……..
 
Od středověku přetrval v lidovém léčitelství pro anýz přídomek všelék. Ve starém Egyptě znali účinky anýzu už v roce 1500 před naším letopočtem. Římané považovali anýz za afrodiziakum a v keltské magii, tam používali anýz za účelem vrácení mládí. Starší ženy si zavěšovaly anýz nad postel, aby si uchovaly vzhled dívek. Také se věřilo, že anýz dohlíží nad sny a zabraňuje nočním můrám. Anýz se plnil do váčků, anebo rovnou do polštářů. Pokud si koupíte esenciální olej „anýz“ a vdechujete jeho vůni, tak by mělo toto vdechování pomáhat i proti bolestem hlavy.

Žádné komentáře:

Okomentovat