Baobab - Silný antioxidant | exherbis.cz

(Adansonia) L.
slézovité (Malvaceae)
 

Jsou to opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě složenými listy, rostoucí na Madagaskaru, v Africe a v severozápadní Austrálii. Baobaby jsou dlouhověké mohutné stromy dorůstající výšky mezi 10 až 15 metry, maximálně dosahují výšky 30 m. V prvních letech svého života rostou velmi rychle. S přibývajícím věkem se růst zpomaluje. Má-li kmen 8 metrů v průměru, vědci se domnívají, že jeho věk je 3000 let. Podle některých autorů letokruhy baobab, díky poréznosti dřeva, nemá, jiní autoři nicméně existenci letokruhů potvrzují. Stáří některých afrických baobabů se odhaduje na 1000 až 2000 let. K určení věku stromů se obvykle používá radiokarbonová metoda

 
Pro většinu druhů baobabů jsou charakteristické lahvicovitě ztlustlé kmeny a kompaktní koruna. Kmeny jsou neotrněné, mají měděnou či šedorůžovou barvu, jsou hladké a někdy, zvláště u starých jedinců, silně zprohýbané. Pouze u druhu Adansonia rubrostipa se objevují kuželovité trny. Již mladé rostliny mívají stonek na bázi ztlustlý.

                                    

Dřevo baobabů je měkké, vláknité, v soustředných kruzích. Dřevo je schopno zadržovat vodu a průměr kmene se tak mění v závislosti na množství srážek. Dřevo při poranění často roní bělavý latex, který je bez zápachu. Borka je hladká nebo plátkovitá, červenavě hnědá až šedá. Pod borkou kmene je často přítomna tenká žlutá až zelená fotosyntetizující vrstva a mezi kůrou a dřevem je vrstva dlouhých podélných tuhých vláken. Výhony baobabů bývají dvojího druhu. Primární větve jsou tlusté, horizontálně rozložené nebo šikmé. Nekvetoucí mladé větve bývají zelené, tenké, s dlouhými články, zatímco plodné větve jsou dřevnaté, tlustší a s články zkrácenými a listy nahloučenými na konci. Tyto dva typy větví se mohou lišit také v odění, délce řapíků, tvaru lístků a přítomnosti nebo nepřítomnosti zubů na okraji čepele.

Listy vyrůstají střídavě na výhoncích, jsou dlanitě složené ze třech až devíti jednotlivých klínovitých listů. Jeden list má rozměry 5 až 15 x 3 až 7 cm. Dolní listy jsou menší než listy terminální. Barva je temně zelená. Povrch listů je jemně ochlupen. Řapík složeného listu dorůstá 12 cm. Palisty jsou opadavé, až 2 mm dlouhé, u druhu Adansonia perrieri jsou vytrvalé a dosahují velikosti až 1,5 cm. Čepel lístků baobabů je celokrajná nebo zubatá, lysá nebo pokrytá jednoduchými či hvězdovitě shluklými chlupy. 

Pouze u semenáčků a regeneračních výhonků mohou být listy i jednoduché, přičemž celkový počet jednoduchých listů u semenáčků je druhově charakteristický. Řapíky jsou na obou koncích charakteristicky válcovité ztlustělé.  Vcelku by se dalo říci, že je podobný našemu "kaštanu" jírovci maďalu. Listy baobabů v období sucha opadávají

                                  

Květy baobabů se vyvíjejí v paždí listů při vrcholu plodných větévek, výjimečně se objeví květy dva, na jediné stopce květenství. Květy jsou voskově bílé barvy a korunní lístky jsou též osrstěny. Po rozkvětu mají až 20 cm v průměru, vyrůstají po jednom z jednoho lůžka a obsahují jak pestíky, tak tyčinky (oboupohlavní květ).  Květy jsou velké, nápadné, vonné a vždy se otevírají se soumrakem nebo záhy po soumraku. U některých druhů (ze sekce Longitubae) se květ otevírá velmi rychle, asi 30 sekund, a pohyb je vnímatelný pouhým okem.  
Ačkoliv květy někdy zůstávají na stromě i několik dní, proces opylení může probíhat pouze v průběhu první noci. Baobab kvete pouze 24 hodin a opylují ho kaloni. Po opylování květy rychle hnědnou. Plod dozrává po čtyřech měsících od opylení. Kalich je pětičetný, na vnější straně drsný, zelený nebo hnědý, na vnitřní straně chlupatý, smetanově, červeně zbarvený. Laloky kalicha jsou v pupenu téměř až k vrcholu srostlé a rozdělují se až v průběhu vývoje květu. U rozvitého květu jsou stočené nebo nazpět ohnuté na bázi květu. Občas se 2 laloky neoddělí a květ se deformuje. Kališní trubka může být krátká nebo dlouhá a je spolu s vytrvalostí kalicha podstatným znakem k dělení rodu do sekcí. Při bázi kalicha je kruh tkáně produkující nektar, u sekce Longitubae v podobě ztlustělého prstence. Kalich je buď opadavá spolu s květem nebo vytrvává. Koruna je pravidelná nebo mírně dvoustranně souměrná, pětičetná, přirostlá k bázi trubky ze srostlých tyčinek, korunní lístky jsou volné, smetanově bílé, jasně žluté až tmavě červené. 

Barva čerstvých květů bývá odlišná od barvy květu spadaných na zem. Při sušení se květy zbarvují hnědočerveně.

Tyčinky jsou na bázi srostlé do masívní trubky, v horní části se rozdělující do množství nitek tyčinek. Délka srostlé a nesrostlé části tyčinek je důležitým znakem. Semeník je svrchní, kuželovitý až protáhlý, hustě hnědě nebo nažloutle pýřitý, ukrytý v trubce ze srostlých tyčinek. Čnělka je dlouhá, přesahující z trubky, bílá nebo tmavě červená, s vrcholovou bliznou s 5 až 10 krátkými laloky. U některých druhů je čnělka ohnutá nebo zkroucená. 

Z madagaskarských druhů je nejvšestranněji využíván baobab Grandidiérův. Plody baobabů jsou velké a suché bobule, s tvrdým oplodím, vejčitého až protáhle válcovitého tvaru. Oplodí je červenavě až černě hnědé, dřevnaté, 5 až 15 mm tlusté, s podélnými vlákny na vnitřním povrchu, většinou nepukavé. Výjimku tvoří druh Adansonia gibbosa, jehož plody již na stromě nepravidelně pukají. Uvnitř plodu je houbovitá až křídovitá dřeň, v níž je ukryto množství ledvinitých semen. Semena dosahují délky 10 až 15 (až 20) mm, přičemž jejich velikost je dosti variabilní. Plody obsahují množství vitamínů a proteinů a domorodci z nich připravují osvěžující nápoj. Pod tvrdou slupkou jsou semena uložena v jakém si bílém prášku či houbě. Tato bílá hmota obsahuje velké množství kyseliny vinné a vinanu draselného a při cucání je vhodná k občerstvení těla. Po úpravě ve vodě je využívána k léčbě horečky. Dřeň plodů se konzumuje čerstvá nebo sušená a navlhčená. Moučnaté míšky vařené ve vodě poskytují náhražku mléka. 

Plody všech baobabů jsou jedlé, pouze u baobabu madagaskarského nejsou příliš chutné. Jako zelenina jsou využívány kořeny semenáčků baobabu madagaskarského a baobabu za. Jádra jsou bohatá na bílkoviny a olej a chutnají po mandlích, velmi obtížně se však loupou. 

Ze semen se lisuje kvalitní olej.Pražená semena slouží jako náhražka kávy. 
Listy a mladé výhonky využívají místní obyvatelé jako špenát. Rozemleté slupky plodů se používají jako lulkový tabák a z popela se vyrábí mýdlo. V některých zemích se pije vodnatá šťáva, tvořící se v kmeni v místech poranění. Mladé listy a výhony jsou používány jako zelenina.

                              

Z oplodí plodů se získávají pevná vlákna, používaná na plachty, koše a textilie. Kůra je bohatá na třísloviny a používá se na vyčiňování kůží. Také z kůry kmene jsou získávána vlákna, používaná domorodci na výrobu provazů, rybářských sítí a šňůr, váčků a podobně. Dřevo se po zpracování využívá k výrobě skvělých provazů a rohoží. Uplatnění nalézá i při výrobě papíru. Obsahuje až 40% vody. Baobaby slouží také jako rezervoáry na vodu. V některých případech je dokonce úmyslně ve středu kmene vytvořena dutina, v níž se zachycuje voda na období sucha. Velké duté kmeny baobabů jsou využívány rozličným způsobem. Celé stromy pak někdy slouží jako obydlí. . Duté kmeny a vodnaté dřevo slouží jako nouzový zdroj vody. Listy a guma z poraněných kmenů jsou konzumovány, z kůry jsou zhotovovány provazy a z pylu lepidlo Jako jiným tropickým dřevinám, také baobabům vadí mráz a rychle odumírají.

                  

Léčitelství: Odvar z kůry baobabu prstnatého je v Africe používán proti horečkám a rozemletá dužnina plodů bez semen se přidává do vody nebo mléka proti úplavici. Odvar z kůry madagaskarského baobabu suarézského je používán při léčení cukrovky. Australský baobab Gregorův má jedlé plody, které jsou také používány proti kurdějím. Dužina plodů afrického Baobabu prstnatého (Adansonia Digitata L.) se považuje za jednu z potravin budoucnosti. Přirozeně schne uvnitř tvrdé slupky plodů a jednoduchým prosíváním se z ní získává světlounký prášek citrusově kyselé chuti. Prášek baobabu má velmi široké využití v přípravě řady pokrmů a nápojů a díky svému složení je schopen zásadním způsobem vylepšit nutriční profil potravin. Baobab se pyšní hodnotou 24000ORAC, což je hodnota udávající úroveň antioxidační aktivity. Pro srovnání, toto číslo je 2x vyšší než mají brusinky a granátové jablko a 3x vyšší než borůvky, což jsou druhy ovoce známé pro své antioxidační schopnosti.

Dostatečné množství vlákniny ve stravě je vysoce důležité pro optimální stav a fungování zažívacího traktu a pro udržení nízké hladiny cholesterolu. Prášek baobabu obsahuje daleko větší množství vlákniny než ostatní ovoce, včetně jablek, broskví, meruněk a banánů v sušeném stavu. Převážná část vlákniny baobabu je tvořena pektinem, který podle všeho hraje významnou roli v snižování hladiny cholesterolu. Rovněž se u pektinu hovoří o jeho prebiotických účincích a tedy pozitivním vlivu na střevní bakterie. Baobab obsahuje větší množství kalcia než mléko, a to zejména v daleko využitelnější podobě. I ve srovnání s ostatními druhy ovoce i tzv. 'superfruits' vykazuje baobab v případě vápníku daleko větší hodnoty. Hořčík v baobabu má vliv na udržení zdravých kostí, zubů, funkci svalů, přenos neuronů, krevní srážlivost, energetický metabolismus, vliv na funkci trávicích enzymů, regulace normálního buněčného dělení. Hodnoty hořčíku v baobabu jsou znatelně vyšší než v banánech či meruňkách. Rovněž v obsahu draslíku baobab významně převyšuje ostatní druhy ovoce, a v případě železa je jeho obsah podstatně vyšší než má např. Špenát.
Sušený prášek z mletého plodu můžete zakoupit zde:
 
Historie: První literární záznamy o baobabu pocházejí ze 14. století. Evropští botanici se s plody baobabu poprvé seznámili v Egyptě, kam byly dováženy místními obchodníky. Benátský botanik Prospero Alpini v roce 1592 tyto plody popsal pod jménem Bahobab, a to včetně jejich vyhlášených léčivých účinků. Jméno Bahobab pochází pravděpodobně z arabštiny a je odvozeno z arabského bu hibab, což znamená mnohosemenný plod. 
V polovině 18. století navštívil francouzský přírodovědec a objevitel Michel Adanson oblast nynějšího Senegalu a zhotovil první detailní popis a ilustrace baobabu prstnatého. Uvědomil si souvislost s plody popsanými Alpinem a nazval strom Baobab. Ačkoliv později Linné zvolil ve svém díle Species Plantarum z roku 1753 jméno na počest Adansona, jméno baobab se udrželo do dneška a přešlo do mnoha jazyků.
 První zmínky o baobabech na Madagaskaru jsou z roku 1605, první zdejší druhy však začaly být popisovány až na přelomu 19. a 20. století. Na začátku 18. století objevil Allan Cunningham baobab v severozápadní Austrálii, zprvu jej však považoval za vzhledově poněkud podobnou stromovitou kaparu Capparis gibbosa.

               

Baobab je symbolický strom a mělo by být „povinností“ každého návštěvníka tropické Afriky, ho vyhledat. Mohutný a majestátní baobab se vryje nesmazatelně do paměti. Můžete se však setkat i s baobaby poničenými od slonů, kteří v době sucha devastují celé stromy, aby zhnali svou žízeň na dřevu bohatém na vodu.  Potom je kmen při svém základě zúžen a jsou v něm hluboké rýhy, odkrývající houbovité dřevo stromu. Rány jsou šedé.
Každý strom je opatřen značkou příslušného majitele. Jeho úloha v ekosystému savany je důležitá neboť poskytuje potravu mnoha živočichům. Obyvatelé ho mají v úctě a zbytečně ho nekácí. Tento strom je v Jižní Africe chráněný zákonem. Obchod s baobabem má zásadní vliv na život nejchudších lidí v odlehlých oblastech Jižní Afriky. Za sběr baobabu dostávají spravedlivé odměny. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti je důležité, že hodnota, kterou takto baobab má v očích místních je vede k větší péči a ochraně těchto stromů a okolí. V procesu plánování sběru a výroby se využívají ty nejosvědčenější metody šetrně obhospodařovaných lesů tak, aby byla produkce baobabu možná i v dlouhodobém horizontu.

Pro zajímavost přinášíme pár legend, kterými je Baobab bohatě opředen….

Baobaby jsou považovány za magické stromy. Některé vypadají, jakoby rostly kořeny vzhůru (zvláště v suchém období, kdy ztrácí své listy). Legenda praví,  že baobab byl jedním z prvních stromů, který se objevil na zemi. Po něm přišla štíhlá, půvabná palma. Když ji baobab spatřil, spustil nářek, že chce být štíhlejší. Pak se objevil „plamenný strom“ (Brachychiton) a baobab mu záviděl jeho krásné květy. A když uviděl velkolepý fíkovník, žadonil, aby měl takové plody. A jak byl stále nespokojený a žádostivý, bohové se rozzlobili, vytrhli ho ze země a zasadili kořeny vzhůru, aby ho již nemuseli poslouchat.
Křovácká legenda zase vypráví, že bohu Thorovi se znelíbil baobab rostoucí v jeho zahradě a tak ho vytrhl a přehodil přes zeď Ráje dolů na Zemi a ačkoliv strom dopadl korunou dolů, pokračoval v růstu.
Mladý baobab se vzhledově velmi liší od dospělého, a tak křováci věří, že baobaby nerostou jako ostatní stromy, ale náhle se vynoří s rámusem ze země a stejně náhle jednoho dne zmizí.
Traduje se, že pokud utrhnete plod baobabu, sežere Vás lev, ale pokud vypijete vodu, ve které byla máčena baobabová semena, budete chráněni před útokem krokodýla.