Tuřín je tradiční kořenová zelenina. První známé zmínky o tuřínu
pochází z roku 1620. Většina poválečných generací zná tuřín, více méně, jen z
pohádek, bájí a pověstí. Po 2. světové válce se ocitl v našich krajích na
okraji zájmu, pravděpodobně proto, že tvořil základ stravy v nacistických koncentračních
táborech.
Tuřín sám si přitom naše zatracení rozhodně
nezaslouží. Relativně snadno se pěstuje, není náročný na podmínky a je velmi
odolný. Ne nadarmo se říkávalo, silný jako tuřín. Díky krátké vegetační době,
se hodí i k pěstování z letní setby po jarních plodinách.
Je velmi výživný, dobře zasytí a přitom má nízkou kalorickou hodnotu
- pouze 27 kcal na 100 g, takže je vhodný při redukčních dietách. Při
tom obsahuje řadu zdraví prospěšných látek. Například vitamín C (21 mg/100 g), malé množství vitaminů skupiny B, draslík (191 mg/100 g) a sodík (67 mg/100 g). Cca
1,8% vlákniny
Pomáhá hojit neduhy v oblasti zažívacího
traktu. Zlepšuje stav pokožky, čistí krev, je prevencí před osteoporózou. Tuřín by do svého jídelníčku měli zařadit i lidé, které trápí dna
neboť pravidelná konzumace tuřínu usnadňuje vylučování kyseliny močové a
dalších odpadních látek a tím pomáhá předcházet dnovému záchvatu a ulevuje
lidem trpícími revmatickými bolestmi. Vysoký obsah vlákniny zlepšuje
peristaltiku střev. Díky silicím má
tuřín svou zvláštní specifickou chuť, která je podobná chuti kedlubny. Štěpením
tuřínových silic se uvolňují látky, které mají přímé antibakteriální účinky.
Nejprospěšnější je konzumovat tuřín syrový,
zvláště mladé bulvy žlutomasých odrůd, ve formě zeleninových salátů. Dá se ale
i péci a používat v některých pokrmech jako náhrada brambor, jejichž
konzumace je pro osoby s revmatickými bolestmi kloubů nevhodná. Čerstvou nať můžete upravit podobně jako špenát.
Obezřetní by při konzumaci tuřínu měli být jen
lidé, kteří trpí akutním zánětem jater či žlučníkovými kameny.
Pokud chcete obohatit svůj jidelníček o něco
opravdu prospěšného, tuřín rozhodně zkuste. Jeden recept třeba zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat